Webinář

O webináři

Záznam webináře s psycholožkou Petrou Vorlíčkovou přináší hluboký a praktický pohled na zvládání náročného, vzdorovitého či agresivního chování dětí v MŠ, ZŠ i v rodinném prostředí. Webinář rozkrývá skryté příčiny problémového chování (od frustrace, nevyspání a traumat až po neurobiologická specifika ADHD) a nabízí konkrétní komunikační nástroje, metody deeskalace afektu, techniky nastavování hranic a způsoby, jak u dětí budovat seberegulaci a odolnost bez použití destruktivních trestů.

Hlavní myšlenka webináře:

„Za každým náročným či zlobivým chováním dítěte se vždy skrývá nenaplněná potřeba, frustrace nebo pocit ohrožení. Dítě nevymýšlí neadekvátní reakce naschvál; v afektu jedná pod vlivem neřízených emocí. Naším úkolem není bojovat s dítětem o moc ani ho trestat za emoce, ale naučit ho vyjadřovat svůj hněv a tenzi sociálně přijatelným způsobem a poskytnout mu bezpečné, pevné a srozumitelné hranice.“ Petra Vorlíčková

Co se na webináři podrobně probralo:

• Příčiny problémového a náročného chování dětí:
  • Frustrace a nedostatek pozornosti: Zlobení je často zoufalým pokusem o získání pozornosti dospělého nebo důsledkem pocitu, že dítě nestíhá či nerozumí výuce.
  • Přetížení a stimulace u ADHD/traumatu: Hyperaktivní a impulzivní projevy slouží tělu k vybíjení vnitřního napětí (tenze). Trestání psychomotorického neklidu (houpání, klepání nogama, cvakání propiskou) stav dále zhoršuje.
  • Sekundární zisk a provokace: Někdy dítě provokuje záměrně, protože vnímá nejistotu v komunikaci dospělého nebo se snaží získat kontrolu v prostředí, kde se cítí v ohrožení.
• Nastavování hranic a práce s třídními pravidly:
  • Cíl pravidel: Pravidla neslouží k buzeraci, ale k vytvoření bezpečného a předvídatelného prostředí pro všechny. Musí být tvořena společně s dětmi, vyjádřena pozitivně (co SE DĚLÁ, ne co se nesmí) a obsahovat předem známé, logické důsledky (sankce).
  • Oddělení osobnosti od chování: Nikdy nehodnotit dítě jako osobu („Jsi zlý“, „Ty pořád lžeš“), ale vždy odkazovat výhradně na konkrétní porušení pravidla („Porušil jsi pravidlo o ubližování, proto přichází tato sankce“).
  • Konzistence pedagogů: Pravidla fungují pouze tehdy, pokud je důsledně vymáhají všichni dospělí v daném zařízení. Vyzpytatelné prostředí výrazně snižuje úzkost i agresi dětí.
• Techniky deeskalace agrese a práce s hněvem:
  • Zrcadlení a legitimizace emocí: Nezakazovat dítěti hněv („Nezlob se“, „Uklidni se“), ale učit ho bezpečnému ventilování – trhání papíru, mačkání antistresových míčků, odchod do relaxačního koutku nebo fyzická zátěž (např. běh, kliky).
  • Metoda odklonu a zástupných objektů: Pokud dítě zažívá afektivní výbuch, nemá smysl s ním racionálně diskutovat. Zabraňte fyzickému ublížení, nabídněte zástupný objekt (boxovací polštář, papír) a situaci rozebírejte až po úplném odeznění tělesného alarmu.
  • Klidový/Relaxační koutek: Vymezený prostor se senzorickými pomůckami (zatěžovací deky, mačkací předměty, přesýpací hodiny na max. 3–5 minut), kde se dítě může uvolnit, aniž by bylo sociálně izolováno za trest.
• Efektivní zpětná vazba, chvála a tresty:
  • Rizika přehnaných trestů: Tresty učí děti pouze účelovému chování (jak se nenechat chytit), budují mocenský model vztahů a zvyšují touhu po pomstě. Klíčem je možnost napravit způsobenou škodu.
  • Sendvičová metoda hodnocení: Při konstruktivní kritice obalit nepříjemnou zprávu mezi dvě pozitivní/přijímající sdělení, aby nebylo ohroženo sebevědomí dítěte.
  • Posilování Sebeúcty: Dát problémovému dítěti specifickou funkci či úkol v kolektivu, ve kterém může zažít pocit jedinečnosti a úspěchu.