Webinář

O webináři

Záznam webináře s psychoterapeutkou, speciální pedagožkou Ivanou Procházkovou nabízí hluboké pozastavení nad tím, jak vědomě a citlivě procházet malými i velkými životními přechody ve škole, rodině i v osobním životě dospělých. Webinář přináší teoretický rámec emočního prožívání změn, vysvětluje význam přechodových období a nabízí praktické rituály i komunikační nástroje, které pomáhají dětem i dospělým opustit staré a bezpečně vykročit do nového.

Hlavní myšlenka webináře:

„Přechody a ztráty v životě nejsou selháním ani ryze negativní událostí – jsou přirozenou součástí růstu. Děti nevnímají změny logicky skrze argumenty, ale vztahově. Pokud jim v přechodovém období nabídneme bezpečnou náruč, věcnou transparentnost a rituály pro vědomé uzavření etapy, učíme je důvěřovat světu i vlastní schopnosti zvládat životní výzvy.“ Ivana Procházková

Co se na webináři podrobně probralo:

• Anatomie změny a přechodová období:
  • Proces místo řezu: Každá změna má tři fáze: opuštění známého (starého), přechodové období (meziprostor nejistoty) a vstup do nového. Přechodové období nelze přeskočit ani uspěchat.
  • Co vyvolává nejistota: Narušení známé struktury vyvolává u dětí úzkost, smutek či odpor (vnější zlobivé chování, regrese v pomočování, noční běsy). Chování je pouze důsledkem vnitřní nejistoty.
  • Rozdíl mezi malými a velkými přechody: Malé přechody jsou každodenní (přechod z koberce k jídlu, odchod z družiny, střídání učitelů). Velké přechody jsou milníky (nástup do MŠ/ZŠ, přechod na 2. stupeň, maturita, rozvod rodičů, úmrtí v rodině).
• Specifika věkových kategorií při zvládání změn:
  • Děti do 3 let (Batolata): Neodlišují sebe od pečující osoby, žijí v přítomném čase („teď“). Dlouhé vysvětlování nefunguje, potřebují fyzické bezpečí, pevnou náruč a předvídatelný rytmus.
  • Děti od 3 do 6 let (MŠ): Učí se časové souslednosti. Potřebují konkrétní příměry („přijdu po obědě“), vizuální piktogramy a krátké, stálé rituály při loučení.
  • Mladší školáci (6–11 let): Ztrátu oblíbené učitelky či kamaráda prožívají jako velký smutek. Potřebují pravdivé odpovídání na otázku „proč?“ (jinak si vytvářejí katastrofické domněnky) a prostor pro vyjádření emocí.
  • Dospívající (12–15 let): Veřejně změny často zlehčují („mně je to jedno“), ale vnitřně je prožívají intenzivně. Vyžadují autenticitu, možnost spolurozhodovat o formě rozloučení a respekt k soukromí.
• Praktické rituály a metody pro ukončování etap:
  • Kreslená „Symbolická tečka“: Výtvarné zpracování závěrečné tečky za rokem či etapou – vyjádření emocí skrze barvu a tvar.
  • Dopisy do budoucnosti / Dopis minulosti: Napsání přání pro příští rok (otevření na konci etapy) nebo spálení/odtékání dopisu s tím, co už nechceme nést.
  • Aktivita „Vítr na cestu“: Žák stojí vprostřed kruhu a ostatní mu máváním rukou vytvářejí vítr pro šťastnou cestu.
  • Externalizace předmětů: Ponechání si památeční značky z šatny MŠ, kamínku či peříčka jako hmatatelné kotvy pro přechod do nového prostředí.
• Psychohygiena a vědomá seberegulace dospělého:
  • Učitel a rodič v přechodu: Dospělý není vnější organizátor, ale přímá součást změny. Děti zrcadlí neklid dospělého.
  • Zastavení během dne (Uzemnění): Práce s pěti smysly (5 věcí vidím, 4 slyším, 3 cítím hmatem...), hluboký nádech/výdech a přiznání si vlastního limitu („dnes jsem unavená“).

Časté dotazy z praxe (FAQ):

1. Jak v MŠ postupovat, když je rodič při ranním předávání dítěte úzkostný a stěžuje tím adaptaci?
Odpověď: Úzkost rodiče se přímo přenáší na dítě. Důležitá je předchozí dohoda na pravidlech. Rodiči nastavte přesný a předvídatelný scénář: rozloučit se v šatně, u dveří třídy předat dítě rychle a s úsměvem. Učitelka přebírá dítě s pevnou jistotou a laskavým ujištěním („Zvládneme to, dám vám vědět zprávou“).

2. Co dělat, když se dítě při loučení se školním rokem či učitelkou uzavře a dělá, že je mu to jedno?
Odpověď: Zlehčování bývá obranným mechanismem před příliš silnou nebo bolavou emocí. Dítě do projevu smutku nenutíme. Nabídněte mu možnost vyjádřit se nepřímo (např. napsat vzkaz, nakreslit obrázek nebo si vybrat památeční předmět).

3. Jak pomoci dítěti, které těžce nese přechod z volné hry k povinnostem nebo ze školky do školy?
Odpověď: Pomáhá včasné varování předem („Až dostavíš tento komín, půjdeme se obouvat“), vizuální schémata a udržení krátkých přechodových rituálů. Dítěti přiznejte právo na nechuť („Chápu, že bys si ještě raději hrál“) a trvejte na hranici.

Cíl webináře

Cílem webináře je ukázat, proč je loučení a práce s přechody pro děti i dospělé důležitá, jak změny srozumitelně a citlivě komunikovat a jak je dětem různých věkových skupin usnadnit pomocí jednoduchých rituálů a aktivit. Účastníci si zároveň ujasní, jak reflektovat a zvládat své vlastní emoce spojené se změnami.