Webinář

O webináři

Záznam webináře se zkušenou psycholožkou Mgr. Terezou Marouškovou nabízí citlivý, empatický a praktický vhled do problematiky zvládání stresu spojeného s přijímacími zkouškami. Webinář zjišťuje, jak mohou rodiče i pedagogové vytvořit pro děti bezpečné prostředí, posilovat jejich vnitřní sílu a odolnost (rezilienci), správně hospodařit s energií a časem a jak nahlížet na případný neúspěch jako na cennou životní příležitost k osobnímu růstu.

Hlavní myšlenka webináře:

„Role dospělého u přijímacích zkoušek neukazuje v tom, že bychom zkoušku udělali za dítě, nebo před ním zametali všechny překážky. Naším úkolem je být pro dítě bezpečným průvodcem a kotvou v moři stresu. Zkouška není strašákem, ale přirozenou výzvou, v níž si dítě ověřuje své vnitřní zdroje a učí se, že jeho hodnota nezávisí na jedné známce, ale na schopnosti jít dál bez ohledu na výsledek.“ Tereza Maroušková

Co se na webináři podrobně probralo:

• Stres ze zkoušek a fyziologie mozku:
  • Eustres vs. Distres: Přiměřené napětí (eustres) dokáže dítě vybudit k maximálnímu výkonu, zatímco nadměrný, chronický stres přepíná mozek do „módu přežití“, kdy se odpojuje racionální myšlení i vybavování paměti.
  • Přenos stresu z dospělého na dítě: Rodiče často nevědomky přenášejí své vlastní obavy z neúspěchu na děti. Dítě potřebuje vidět rodiče v klidu a s nadhledem.
• Rodič jako bezpečný průvodce a mentor:
  • Ustup od kritiky k otázkám: Namísto vyčítavých otázek („Proč se neučíš?“, „Víš, kolik ti zbývá času?“) pokládat podporující otázky („Jak ti mohu dnes s přípravou pomoci?“, „Jak se při tom cítíš?“).
  • Krizová podpora: Dítě nepotřebuje zlehčování svých obav („To nic není, to dáš“), ale přijetí a validaci emocí („Vidím, že z toho máš strach, jsem tu s tebou“).
• Hospodaření s časem, energií a plánování:
  • Porcování mamuta (Krokování): Rozdělení obrovského objemu učiva na malé, přehledné a zvládnutelné úseky. Zviditelnění pokroku pomocí vizualizací (mentální mapy).
  • Paretovo pravidlo (80/20): Uplatňování odpočinku, pohybu, spánku a koníčků. Zrušení všech zájmových aktivit před zkouškami vede k vyhoření a přetížení dítěte.
  • Digitální rovnováha: Nastavení rozumného rámce pro sociální sítě a obrazovky, které mohou zvyšovat vnitřní neklid a narušovat spánek.
• Přijetí neúspěchu jako růstové příležitosti:
  • Budování psychické odolnosti: Přijímací zkoušky jsou prvním velkým milníkem. Případný neúspěch není konečným selháním osobnosti, ale změnou cesty a příležitostí k objevení nových možností.
  • Techniky zklidnění a vizualizace: Využití dechových rituálů, práce se „silovým zvířetem“ či předpřipravené vizualizace samotného průběhu zkoušky.

Časté dotazy z praxe (FAQ):

1. Co mám dělat, když se mé dítě před přijímačkami vůbec neučí a tváří se, že je mu to úplně jedno?
Odpověď: Tvářená lhostejnost bývá často pouze obranným mechanismem před obrovským strachem ze selhání. Namísto výčitek si s dítětem sedněte v klidu bez výhrůžek, pomozte mu rozplánovat učivo na malé denní porce a zeptejte se ho, co přesně od vás v tuto chvíli potřebuje.

2. Není chyba říkat dítěti před zkouškou, že „o nic nejde“, když na tom závisí jeho budoucnost?
Odpověď: Záleží na způsobu. Říkat „o nic nejde“ může dítě vnímat jako zlehčování svého úsilí. Lepší je říct: „Vím, jak moc ti na tom záleží a kolik práce jsi tomu dal/a. Ať už to dopadne jakkoliv, moje láska k tobě se nezmění a společně najdeme řešení pro každou variantu.“

3. Jak dítě uklidnit v den konání přijímacích zkoušek, když má ranní nevolnosti a třes?
Odpověď: Dbejte na tělesné ukotvení a dechové zklidnění (hluboký výdech, vědomé vnímání chodidel na zemi). Netlačte na jídlo, pokud je dítěti nevolno, udržujte klidnou a pomalou komunikaci a po zkoušce naplánujte příjemný rituál (např. společný oběd či kino) bez ohledu na to, jaký z testu má pocit.

Cíl webináře

Cílem tohoto webináře je naučit rodiče i pedagogy, jak účinně podporovat děti během zkouškového stresu, posilovat jejich vnitřní sílu a pomoci jim zvládat náročné situace i případný neúspěch s větší odolností a klidem. Webinář má vést účastníky k tomu, aby dokázali pracovat se stresem u dětí i u sebe, byli pro děti oporou i průvodci a pomohli jim najít různé cesty k dosažení jejich cílů, aniž by je zbytečně zatížili tlakem či obavami.